Návštěva

   Michail Chamil Chlivajov zarazil sáně hned kousek za stodolou a nenápadně se vrátil zpátky k domu.  Žárlivost ho spalovala až do morku kostí. V nadcházejícím soumraku se připlížil k oknu a nahlédl do seknice. Jeho tušení se potvrdilo!
   Marusja Nikolajevna zrovna otevřela do předsíně a dovnitř, Můjtybože, vstoupila jakási postava! Chamil vytřeštil zraky: byl to, nastojte, zelený mužíček! Posadil se ke stolu a uchopil Marusju za ruku. Zadíval se  jí svýma velkýma černýma očima až kamsi hluboko do duše. A potom promluvil! Mluvil nejspíše rusky, neboť žena mu zjevně rozuměla. Chamil neslyšel, co jí říká, ale všiml si, že Marusja úplně roztála. Hned nato vstala a přinesla něco k jídlu. Kaši! Tu kaši, na kterou se Chamil tak těšil, že se jí nadlábne hned jak se vrátí domů.
    Už do nevydržel, vběhl do domu a vrazil do seknice:
    -Co to má znamenat, Marusjo?!- zahřímal hned ode dveří.
    Žena se lekla, překvapeně vzhlédla, vzápětí nabyla rovnováhu a řekla:
    -No co? Ještě jsi neviděl mimozemšťana? Tak ho vidíš!-
    -Co tady chce?- čílil se Chalim.
    -Jsem tu na návštěvě,- odvětil zelený mužíček s nápadným klidem v hlase.
 Ten hlas! Chalim se zarazil. Cítil, jak se mu rozlévá teplo kolem srdce. Hlas mužíčka ho naplnil blaženým pocitem něčeho dávno zapomenutého a přece tak důvěrně známého. Připadal si náhle jako malý chlapec, k němuž promluví milovaný otec, který se po dlouhé době vrátil domů. Chalim zjihnul:
    -To je dobře, že jsi přišel,- pravil vlídným hlasem, -Marusjo, nalij nám vodku!-
    -To nemusíš,- zavrtěl mužíček hlavou, -posaď se tady ke mně, ...no tak, sedni si.-
    Chalim se posadil v jakémsi sladkém rozechvění. Ta dojemně něžná bytost ho vzala za ruku, podobně jako před chvílí jeho ženu, pohlédla mu do očí a on si uvědomil, že se mu po tváři vyřinuly slzy.
    -Přišel jsem za vámi, abych vás usmířil- řekl mimozemšťan s tak vroucím výrazem, že se na sebe Chalim a Marusja zadívali a srdce se jim rozbušilo. Uvědomili si, jak se milují. Více, než kdykoli předtím.

     -Máte se přece tak rádi!- pokračoval mužíček, jakoby četl jejich myšlenky.
     -Ano, - vydechli oba a políbili se.
     -To je dobře,- pravil host očividně spokojený s výsledkem, -držte se lásky a ona vás povede...-
     -Teď už můžu odejít,- dodal ještě, rozloučil se a zmizel.

     Chalim a Marusja pochopili, že jsou zachráněni. Život dostal najednou novou chuť. Voněl jako jasmínové květy uprostřed zimy. Zvláštní... Veliká luna na temně modrém nebi tichounce zpívala.

                                                                                     Tschuk