Byl tehdy ve výčepu
chvíli sám, rozhlédl se pátravě kolem a vytáhl starý zápisník. Předříkával si
nahlas, co tam zapisoval. Pamatuju si to dodnes:
-...situace
bezútěšného klopýtání... Pokročíš o pouhou píď a rázem se celá krajina otočí;
pak zjistíš, že jsi o krok zpátky. Když naopak couváš, nic se neděje, couvat tě
tady klidně nechají. Teprve když se posadíš a zoufáš si s hlavou v dlaních,
všimneš si, že se kolem vše změnilo; byla noc, teď je den a slunce ti přináší
novou naději. Vyskočíš tedy; chtělo by se ti běžet mu v ústrety, ale ono se
schová do mraků, aby ses příliš nerozběhl...-
(Háden)
Žádné komentáře:
Okomentovat